Proč je dnes bavlněný vyšívaný tyl takovou vzácností a jak  vlastně začala jeho strojová výroba. 

Tu jsem se vrátila a přepracovala do aktuální podoby článek o bavlněném tylu, na kterým jsem pracovala v roce 2022. Od té doby se událo hodně věcí. především jsem kontaktovala několik textilek, které ještě bavlněný tyl vyrábí a vyptala jsem se, jak to s jeho výrobou na prahu 21.století je. Někteří majitelé byli sdílní a svůj příběh mi povyprávěli, na některé odpovědi stále čekám. Jisté ale je, že výroba bavlněného tylu stále žije, i když bohužel už ne u nás ( Tylex vyrábí záclonovinu a tyl z umělých vláken) a stále má své místo v oděvním odvětví, i když se cenově pohybuje na hranici Haute Coture.

A tak tedy proč mě uhranula tolik nedostupná  bavlněná síťovaná krajka, které se od poč. 18.století začalo říkat tyl? Svoji roli v tom má určitě moje sběratelství, protože starožitné tylové krajky jsou naprosto úchvatné a fascinuje mě jemnost jednotlivých oček,  které jsou často malinké a jemné, jako oka pavučinky. O to více, když se do té pavučinky vyšívá vzor. Takže je to opravdu vášeň, které se oddávám již několik let. 

Ale vezmeme výrobu tylu od začátku.

O krajkářství samotném bylo sepsáno již mnoho a téma je jako celek probádané jak českými vědci, tak  i zahraničními odborníky na historický textil. Mě krajky fascinují, sbírám je a šiju z nich.

 Mě ale zároveň fascinují počátky její výroby ve chvíli, kdy se přestaly vyrábět ručně a někdo zdokonalil stroj na tolik, že můžeme mluvit o její postupné  strojové  výrobě. 

A tak jsem začala shromažďovat informace o tom, jak se vyráběly, kde se vyráběly a jak se vyrábějí dnes. Kolik je vůbec ještě funkčních textilek, které se na tento druh "pleteniny" zaměřují, jaké používají dnes stroje a proč je vlastně bavlněná tylová krajka dnes vzácným a často nedostupným  luxusním zbožím a patří do oblasti  Haute coture. 

Abychom naši exkurzi  ke strojové výrobě bavlněného tylu mohli začít, musíme se trochu zorientovat v prostoru a čase.

Výroba krajek na evropském kontinentu je známá od středověku a postupně vznikaly významné krajkářské lokality, podle kterých se daný druh krajky začal jmenovat. 

My se ale zaměříme na oblast Nottinghamshire, kterou si někteří z nás, co mají rádi pohádky, spojí se šerifem z Nottinghamu v Robinu Hoodovi a dostaneme se tak v čase do druhé třetiny 16.století, kdy Wiliam Lee z Calvertonu (kousek od Nottinghamu) vynalezl pletací stroj na punčochy. 

Takže zastávka první: 

William Lee z Calvertonu a jeho revoluční "vousaté jehly" na pletacím rámu 

William Lee se narodil v roce 1564-5 a vydal se na dráhu dochovního.

Mechanický pletací stroj, který napodoboval ruční pletení, vynalezl v roce 1589. Měl systém několika jehel ( nejprve 8, poté 20) pro každé očko. 

Jak vidíte na  obrázku(2) použil speciální  tzv. Bearded needle ( v překladu vousaté jehly) ,které se při pohybu zpět zachytili novou nit (červená), v momentě, kdy se blížily k již hotovému očku, je přítlačná nit sevřela a ony tak bez zaháknutí proklouzly očkem. 

William Lee zemřel ve Francii, kam odešel ve chvíli, kdy mu anglickým trůnem nebyl udělen opakovaně titul. Odjel do Paříže, kde jej vyslyšeli.

Po jeho smrti 1614 se jeho "zaměstnanci" vrátili s pletacími rámy zpět do Anglie, kde jeho nástupci tento stroj postupně zlepšovali. 

Zastávka druhá

John Heathcoat a jeho vynález bobbinetového stroje na výrobu krajky 

Jak už to v historii bývá, jeden něco vymyslí a druhý jeho nápad převezme a zdokonalí. Proto bez Wiliama Lee a jeho nástupců, kteří v průběhu 17. a 18.století zdokonalovali,  by nebyl (paličkovací)  bobbinetový stroj z roku 1808. 

John Heathcouat  se narodil 1783 a jako vynálezce působil v dobách rodící se průmyslové revoluce, jejíž hlavním motorem  bylo stroji nahradit pomalou práci lidských rukou. Takže měl dokonale připravenou půdu pro to, aby vynalezl takový stroj, který nahradí stále naprosto běžnou avšak pomalou práci krajkářek. Netušil, že opravdu položí základy mechanické výroby krajek. 

John Heatcoat se vyučil  v tkalcovském odvětví "rámařem" a během učení zdokonalil konstrukci osnovního rámu. Po studiích začal podnikat v Nottinghamu, vyhlášeném krajkářském městu, kde ale čelil obrovskému konkurenčními tlaku a přestěhoval se do Heathernu poblíž města Loughboroughu. Zde zkonstruoval v roce 1808  svůj  tzv. bobbinet machine - v překladu paličkovací stroj.  Zkonstruoval jej nápodobou pohybů  při paličkovaní sítě krajkářkou. Podnikal ale v neklidné době plné dělnických stávek. Proto se přestěhoval do klidnější oblasti  Tivertonu, kde začal podnikat. Jeho patent byl však porušován a jeho stroj byl vylepšovaný. Nicméně stále zůstal natolik učinný, že stále nacházel uplatnění pro výrobu jednoduchých tylů bez výšivky. Tomuto jeho stroji se  pak říkalo "Old Loughborough", než byl zcela nahrazen stroji v té době moderními.

Paličkovaný tyl  byl již tak dokonalý, že byl k nerozeznání od ručně vyráběného. 

A jak tento tyl vznikal? Stejným způsobem, jak krajkářka na herduli kroutila mezi sebou dvě příze, kdy byla osnovní niť  diagonálně ovinována kolem  svislé útkové tak, že vznikala šestihraná síť. 

I když se dlouho používal především Heatcoutův bobbinetový stroj, vedle něho vznikala různá vylepšení, která se postupně v průběhu dalších 30-40 let vyvinula do samostatných vývojových směrů a dalo se tak odtušit, že ručně vyráběná krajka svůj boj se stroji prohrála. 

Takže tu máme 

Zastávku třetí:

Leaversův krajkářský stroj

John Levers, později Leavers (již při emigraci do  Francie 1823 se psal s "a", pak od roku 1906, ustáleno 1946) se narodil v roce 1786 a byl mechanikem a seřizovačem tkalcovských strojů v Sutton-in-Ashfield, což bylo punčochářské městečko  v Nottingshanshiru.

John Levers zdokonalil Hoatcouatův stroj v letech 1813-14. Zde už mluvíme o velkém  stroji s kovovými prvky, který měl pak různé modifikace. 

V roce 1821 John, jeho manželka  i jeho rodina se sourozenci, odešli do Francie, kde pokračovali ve své práci a začali pracovat pro Louise-Paula Leforta  v Grand Couronne ( Seine-Maritime) a z jeho krajkářské dílny tak vznikla fabrika, do jejíchž  dějin se Johna Leaverse se svým bratrem neodmyslitelně zapsali. 

Teď na chvíli odbočím do našich vod, protože u nás v Čechách pořídil tento Leaversův paličkovací stroj v roce 1832 Daniel Baum a byl to nestarší  paličkovací stroj v Evropě. To byly první kroky ke vzniku dnešního Tylexu a Topaku. O tom ale jinde.

V Anglii se Leaversův stroj během Leavesovy nepřítomnosti zdokonalil několikrát zdokonalil, pro nás jsou ale důležitá  další data 1836- 1841, kdy přišlo vylepšení. Do Leaversova stroje se napojil  přizpůsobený žakárový aparát ze žakárových tkacích strojů. Toto spojení umožnilo, že se do doposavad vyráběné "prosté sítě" daly vložit další příze...začaly se paličkovat krajky ze vzorem. 

Tyto stroje se v mnohých obměnách používaly až do druhé poloviny 20.století, kdy byly postupně nahrazované rašlovými tkacími stroji, které lépe zpracovávaly umělé vlákno. 

Nás ale zajímá to, že se dochovala spousta Leaversových žakárových strojů často 80 let starých, na kterých dodnes své bavlněné paličkované krajky vyrábějí rodinné textilky. 

 To jsme ale odbočili, my se ale musíme vrátit zpět jednoduché paličkované siťované krajce - tylu. a hledáme stroj, který zdokonalil vyšívání vzorů na tylu.

A tak tu máme zastávku čtvrtou a poslední:

Tzv. Schiffli machines - člunkový vyšívací stroj Isaaka Grobla a plně automatizovaný stroj Josepha Arnolda Grobla 

Isaak Grobl se narodil ve Švýcarsku v roce 1822. Švýcarsko se díky tomu stává kolébkou bavlněné  tylové krajky, jak už ji známe dnes. 

Isaak Grobl vynalezl tento  vícejehlý vyšívací stroj v roce 1863 a nechal se inspirovat principem šití na šicím stroji.

Stroj Schiffli používal dvě nitě – jednu na přední straně a jednu na zadní straně látky. První nit se proplete s druhou nití a vytvoří se zámkový steh. Přední strana nitě, neboli vyšívací příze, je držena na cívce, nebo spíše na cívce cívek. Člunek ve tvaru lodi (německy: schiffli) nese cívkovou nit, která je také známá jako schiffliho příze. Na každou jehlu je jeden člunek.. Když jehla na přední straně propíchne látku, prochází vyšívací nit látkou zepředu dozadu. Když jehla vytahuje, vytvoří smyčku na zadní straně materiálu. Přes tuto smyčku prochází člunek, který vede cívkovou nit. Nakonec se závit na přední straně pevně utáhne.  

V roce 1898 Isaakův nejstarší syn vyšívací stroj plně automatizoval, že i obsluhu tohoto stroje nahradila čtečka děrných štítků a tím skončila éra ruční výroby krajek. Nicméně výroba děrných štítků byla velmi nákladná, proto se ještě na počátku 20.století našlo uplatnění i pro stroje s nutnou obsluhou. 

A jak je tomu dnes?

Nám tento stručný historicko-technický přehled stačí. Že byla celá první polovina 20.století o dílčích vylepšeních a zaváděním i dalších plně automatizovaných strojů, je jasné. Nicméně přišla pro bavlněnou krajku "rána" a to umělé materiály a jejich rychlé rozšíření po polovině století.

Staré Leaversovy paličkovací stroje i Schiffli machines se však stále  ještě drží  v několika rodinných podnicích, které jak bavlněnou paličkovanou krajku, tak i bavlněný tyl ještě vyrábí. 

Jsou to často firmy, která  krajky vyrábí pouze v malých sériích pro úzkou skupinu zákazníků s určitou pýchou k odkazu svých předků. Že je bavlněného vyšívaného tylu málo, má na svědomí nejen vysoká cena bavlny a jejího zpracování, ale především je to kvůli nedostupné technologii i znalostem tyto, často 80 let staré, stroje používat.  Tyto stroje mají svá specifika a  krajkáři se  musí napříč Evropou od sebe učit  tyto stroje obsluhovat.  Krajka se tak prodražuje a dostává se do  vysokých cenových relací. 

Tzv. Schffli machines se používají ve své nejmodernější podobě dodnes. Jsou i 18m dlouhé o několika tisících jehel a jsou propojené s programovacím softwarem na vytváření vzorů. Ty si mohou dovolit jen největší podniky a i tak jsou pod každodenním tlakem masivního dovozu krajek z Číny, jejichž cenám nejsou schopné konkurovat. 

Takže kdybych to měla shrnout,  bavlněnou tylovou krajku vyrábí nějakých pět zatím mnou objevených textilek, přičemž s některými jsem již v kontaktu a krajky odebírám. Je to ale těžké. Některé nemají on-line eshop a musí se k nim psát a u jedné jsem dokonce musela chvíli prosit, aby mi krajku poslali.

Téměř každá tato textilka má dlouhou historii a často se jedná o "rodinný" poklad, který se po generace dědí a jejich příběh bývá kolikrát neskutečný  a je obdivuhodné, že vůbec dokázaly  pod návalem levných krajek z Číny přežít do dnešní doby. 

Použitá literatura a odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/William_Lee_(inventor)

https://en.wikipedia.org/wiki/Stocking_frame

Public Library  New York. "Stocking frame" The New York Public Library Digital Collections:  . https://digitalcollections.nypl.org/items/510d47e1-2646-a3d9-e040-e00a18064a99

https://alchetron.com/John-Heathcoat

https://museumcrush.org/john-heathcoat-the-industrialist-inventor-who-transformed-a-devon-town/

https://en.wikipedia.org/wiki/John_Heathcoat

https://en.wikipedia.org/wiki/Bobbinet

https://nottinghammuseums.org.uk/leavers-lace-machine/

https://en.wikipedia.org/wiki/Schiffli_embroidery_machine

https://www.trc-leiden.nl/trc-needles/tools/embroidery/schiffli-embroidery-machine

https://www.trc-leiden.nl/trc-needles/